Zmanipulované referendum o vstupu ČR do EU1) Vládní kampaň byla jednostranná, zaměřená pouze na vstup do EUVláda, která pomocí reklamních agentur vedla kampaň pro vstup do EU záměrně zamlčovala negativa vstupu a vlastní kampaň pojala jako přesvědčovací propagandistickou masivní manipulaci. Systém byl obdobný jako při propagování výrobků spotřebního zboží jak ji známe z firemních reklamních kampaní. V konkurzu vybraní lidé, kteří byli vydáváni za typické představitele členských států EU, vychvalovali EU, a s rozjásanými tvářemi sdělovali českým občanům, proč musí vstoupit do unie a jak se na ně všichni v členských státech těší. Přitom podle posledních průzkumů poklesla podpora rozšíření EU o nové státy ve Francii na pouhých 31%, v Británii 36 %, Belgie 38%, Německo 42 %, Rakousko 43 % a v Nizozemsku 48%. 2) Rozdělení peněz daňových polatníků pouze příznivcům vstupuNa kampaň bylo přiděleno bez schválení parlamentem 200 miliónů korun z rozpočtové kapitoly Ministrestva zahraničí ČR. Tyto peníze by měly být podle všech demokratických zvyklostí rozděleny rovným dílem mezi zástupce i odpůrce vstupu. Nejen, že se tak nestalo, vláda sáhla dokonce k „nulové variantě“. Organizacím, které odmítaly vstup nedala žádné prostředky. Jedná se o flagrantní porušení všech demokratických principů. Ministerstvo zahraničí ČR, které mělo tuto agendu na starosti, nejprve vyčlenilo pro organizace z určených 200 milionů pouze 7 milionů. Zbylých 193 milionů rozdělila komise MZV bez výběrového řízení jednotlivým reklamním agenturám, které z našich daní i z daní odpůrců EU zadávaly televizní šoty a vytvářely bilboardy z propagandistickým obsahem ANO pro vstup. Pro odpůrce vstupu se tak „smrskly“ státní peníze na pouhých 7 milionů. Po poctivém podání projektů, které počítaly s alternativou vládní kampaně a pohybovaly se v řádu milionů, bylo všem organizacím odmítajícím vstup do EU sděleno, že bohužel nebyly jejich projekty schváleny a nedostanou nic. Těchto sedm milionů, komise MZV přidělila organizacím podporujícím vstup. Tímto byla pro stát otázka rozdělení peněz vyřízena. Občané neměli možnost se proti tomuto výroku odvolat a kampaň spěla ke svému vyrcholení. 3) Veřejnoprávní prostředky šířily pouze propagandu pro vstup do EUZejména Česká televize připomínala propagandistický kanál z komunistické éry. Česká televize se rozhodla kromě nasmlouvaných šotů reklamních agentur s vybranými figuranty předstírající rajský život v zemích EU zařadit pravidelný program Evropské referendum. Zcela neobjektivní pořad, na úrovni televizních týdeníků ze sedmdesátých let, kde ministr jako učitel přesvědčoval „člověka z lidu“. Ne odborníci, kritičtí novináři či představitelé odpůrců EU, ale „řadový“ občan, tážící se s žákovským výrazem co mě čeká v EU. Televizní lživé scénky Vydra-Boušková nasadili této propagandě již jen smutnou korunu. Celkově se dá říci, že Česká televize byla zneužita k propagandě připomínající padesátá léta. Smutnou skutečností je, že prozatímní ředitel Ing. Klimeš nebyl schopen odpovědět na otevřený dopis, který kritizoval zmíněné poměry a žádal nápravu, včetně nabídky osobností ze strany odpůrců EU. Zmíněný dopis zaslalo v lednu 2003 řediteli ČT obnčanské sdružení Občané proti EU. 4) Do kampaně se zapojily i bývalé stání podnikyTyto firmy, které byly privatizovány často zahraničním kapitálem se staly i jedním z hlavních sponzorů vládní kampaně. Cifra, která byla ve skutečnosti věnována na propagandu pro vstup do EU se takto pohybuje v řádu miliard. Na hlavním vládním materiálu se dokonce objevila loga České pojišťovny a Českého telecomu. Stejně tak se angažovala např. Československá obchodní banka (ČSOB), která je v rukou belgické finanční skupiny KBS spojené s finančními skandály. ČSOB byla také hlavním sponzorem koncertu na oslavu vítězství eurooptimistů na Hradčanském náměstí v sobotu 14.června. 5) Porušení moratoriaPrvní odhady výsledků zveřejnily veřejnoprávní sdělovací prostředky již čtyři hodiny po začátku hlasování. Je zcela jasné, že toto hrubé porušení volebních zvyklostí je naprosto nepřijatelné, neboť ovlivňuje voliče v průběhu samotného volebního aktu. Nejedná se sice o porušení zákona, neboť v zákonu o referendu poslanci takticky tuto pasáž o moratoriu na předběžné výsledky vynechali. Naopak v případě parlamentních voleb je toto moratorium striktně dodržováno a televize začíná první odhady vysílat až po uzavření všech volebních místností. 6) Otázka v referenduOtázka v referendu zněla: „Souhlasíte se vstupem ČR do EU podle přístupové smlouvy ?“. Přitom přístupová smlouva má 5000 stran a není proto v silách občanů tuto smlouvu na magistrátech a radnicích obcí, kde byla možnost do ní nahlédnout řádně prostudovat. Překlad smlouvy nebyl v předstihu k dispozici v tištěné podobě, aby si ho mohli občané v klidu doma prostudovat. Pouze vystavení na internetu nestačí, neboť ne každý má přístup k internetu. Zejména starší občané jsou v tomto případě diskriminováni. 7) Velké obchodní domy vlastněné zahraničním kapitálem
|