Zmanipulované referendum o vstupu ČR do EU

1) Vládní kampaň byla jednostranná, zaměřená pouze na vstup do EU

Vláda, která pomocí reklamních agentur vedla kampaň pro vstup do EU záměrně zamlčovala negativa vstupu a vlastní kampaň pojala jako přesvědčovací propagandistickou masivní manipulaci. Systém byl obdobný jako při propagování výrobků spotřebního zboží jak ji známe z firemních reklamních kampaní. V konkurzu vybraní lidé, kteří byli vydáváni za typické představitele členských států EU, vychvalovali EU, a s rozjásanými tvářemi sdělovali českým občanům, proč musí vstoupit do unie a jak se na ně všichni v členských státech těší. Přitom podle posledních průzkumů poklesla podpora rozšíření EU o nové státy ve Francii na pouhých 31%, v Británii 36 %, Belgie 38%, Německo 42 %, Rakousko 43 % a v Nizozemsku 48%.

2) Rozdělení peněz daňových polatníků pouze příznivcům vstupu

Na kampaň bylo přiděleno bez schválení parlamentem 200 miliónů korun z rozpočtové kapitoly Ministrestva zahraničí ČR. Tyto peníze by měly být podle všech demokratických zvyklostí rozděleny rovným dílem mezi zástupce i odpůrce vstupu. Nejen, že se tak nestalo, vláda sáhla dokonce k „nulové variantě“. Organizacím, které odmítaly vstup nedala žádné prostředky. Jedná se o flagrantní porušení všech demokratických principů. Ministerstvo zahraničí ČR, které mělo tuto agendu na starosti, nejprve vyčlenilo pro organizace z určených 200 milionů pouze 7 milionů. Zbylých 193 milionů rozdělila komise MZV bez výběrového řízení jednotlivým reklamním agenturám, které z našich daní i z daní odpůrců EU zadávaly televizní šoty a vytvářely bilboardy z propagandistickým obsahem ANO pro vstup. Pro odpůrce vstupu se tak „smrskly“ státní peníze na pouhých 7 milionů. Po poctivém podání projektů, které počítaly s alternativou vládní kampaně a pohybovaly se v řádu milionů, bylo všem organizacím odmítajícím vstup do EU sděleno, že bohužel nebyly jejich projekty schváleny a nedostanou nic. Těchto sedm milionů, komise MZV přidělila organizacím podporujícím vstup. Tímto byla pro stát otázka rozdělení peněz vyřízena. Občané neměli možnost se proti tomuto výroku odvolat a kampaň spěla ke svému vyrcholení.

3) Veřejnoprávní prostředky šířily pouze propagandu pro vstup do EU

Zejména Česká televize připomínala propagandistický kanál z komunistické éry.

Česká televize se rozhodla kromě nasmlouvaných šotů reklamních agentur s vybranými figuranty předstírající rajský život v zemích EU zařadit pravidelný program Evropské referendum. Zcela neobjektivní pořad, na úrovni televizních týdeníků ze sedmdesátých let, kde ministr jako učitel přesvědčoval „člověka z lidu“. Ne odborníci, kritičtí novináři či představitelé odpůrců EU, ale „řadový“ občan, tážící se s žákovským výrazem co mě čeká v EU. Televizní lživé scénky Vydra-Boušková nasadili této propagandě již jen smutnou korunu. Celkově se dá říci, že Česká televize byla zneužita k propagandě připomínající padesátá léta. Smutnou skutečností je, že prozatímní ředitel Ing. Klimeš nebyl schopen odpovědět na otevřený dopis, který kritizoval zmíněné poměry a žádal nápravu, včetně nabídky osobností ze strany odpůrců EU. Zmíněný dopis zaslalo v lednu 2003 řediteli ČT obnčanské sdružení Občané proti EU.

4) Do kampaně se zapojily i bývalé stání podniky

Tyto firmy, které byly privatizovány často zahraničním kapitálem se staly i jedním z hlavních sponzorů vládní kampaně. Cifra, která byla ve skutečnosti věnována na propagandu pro vstup do EU se takto pohybuje v řádu miliard. Na hlavním vládním materiálu se dokonce objevila loga České pojišťovny a Českého telecomu. Stejně tak se angažovala např. Československá obchodní banka (ČSOB), která je v rukou belgické finanční skupiny KBS spojené s finančními skandály. ČSOB byla také hlavním sponzorem koncertu na oslavu vítězství eurooptimistů na Hradčanském náměstí v sobotu 14.června.

5) Porušení moratoria

První odhady výsledků zveřejnily veřejnoprávní sdělovací prostředky již čtyři hodiny po začátku hlasování. Je zcela jasné, že toto hrubé porušení volebních zvyklostí je naprosto nepřijatelné, neboť ovlivňuje voliče v průběhu samotného volebního aktu. Nejedná se sice o porušení zákona, neboť v zákonu o referendu poslanci takticky tuto pasáž o moratoriu na předběžné výsledky vynechali. Naopak v případě parlamentních voleb je toto moratorium striktně dodržováno a televize začíná první odhady vysílat až po uzavření všech volebních místností.

6) Otázka v referendu

Otázka v referendu zněla: „Souhlasíte se vstupem ČR do EU podle přístupové smlouvy ?“. Přitom přístupová smlouva má 5000 stran a není proto v silách občanů tuto smlouvu na magistrátech a radnicích obcí, kde byla možnost do ní nahlédnout řádně prostudovat. Překlad smlouvy nebyl v předstihu k dispozici v tištěné podobě, aby si ho mohli občané v klidu doma prostudovat. Pouze vystavení na internetu nestačí, neboť ne každý má přístup k internetu. Zejména starší občané jsou v tomto případě diskriminováni.

7) Velké obchodní domy vlastněné zahraničním kapitálem
    zapojené do kampaně

Obchodní domy, které jsou z velké části vlastněny zahraničním kapitálem se v posledním týdnu aktivně zapojily do kampaně za vstup ČR do EU. Ve vlastní kampani kromě vystavených plakátů z vládní nebo vlastní dílny pro vstup přidávaly automaticky všem zákazníkům k nákupu reklamní letáčky propagující vstup do EU. Takto mohlo být ovlivněno až několik milionů lidí v celé ČR

Z těchto a mnoha dalších faktů vyplývá, že jsme v případě referenda o vstupu ČR do EU v pátek 13. a v sobotu 14. června 2003 nebyli svědky rovného zápasu o hlasy českých voličů, ale spíše aktu, který připomínal volby v komunistické éře. Slavnostní charakter deklaračního hlasování za šťastnou budoucnost, kdy se přímo vyžadovalo veřejné vyhlášení osobností, že souhlasí se vstupem (viz.nátlak na prezidenta republiky Václava Klause), aby dal své doporučení a vyzval občany k hlasování ANO. Jako vrchol drzosti eorooptimistů, kteří ovládajíce média znemožnili vystoupení prezidentu republiky v sobotu bezprostředně po referendu, aby mohl okomentovat výsledky referenda a sdělit občanům svůj střízlivý postoj k právě proběhnutému aktu. To by se ovšem evropským manipulátorům nehodilo do krámu a narušilo by všeobecně propagované „S evropskou unií na věčné časy a nikdy jinak.“ Všechny tyto okolnosti vedou k jasnému závěru, že referendum o vstupu ČR do EU bylo zmanipulované a tutíž by mělo být ústavním soudem prohlášeno za neplatné.

V tomto duchu také občanské sdružení Občané proti EU podalo v pátek 20. června stížnost k Ústavnímu soudu ČR, aby anuloval výsledky referenda o vstupu ČR do EU. Pokud existují v ČR ještě zbytky demokracie, nemůže být jeho rozhodnutí jiné než zrušení těchto zmanipulovaných vysledků. Pokud by Ústavní soud tyto zmanipulované výsledky uznal, skončila v by ČR křehká demokracie a začalo by období plíživé eurodemokratury. Věřím, že pravda a národní zájem zvítězí.

František Červenka - člen předsednictva Občané proti EU