Vážený pane předsedo!
V noci z 13. na 14. února 1945 přepadly anglo-americké letecké svazy kulturní saské město Drážďany. V té době bylo město doslova napěchováno uprchlíky civilního obyvatelstva z východních částí Německa, kteří v panické hrůze prchali před bolševicko-asiatskou zdivočelou soldateskou, jež obsadila už Polsko a postupně zachvacovala východní Německo.

Drážďany byly pro svou architekturu a umělecké bohatství považovány za bezpečné město, proto se tam uchýlilo co nejvíc lidí. Při zničujícím teroristickém náletu, - neboť jak jinak nazvat úmyslné vraždění civilistů pomocí fosforových a tříštivých pum, - který pokračoval ještě další tři dny, přišlo o život podle odhadů asi 45 tisíc osob; historická část města byla úplně zničena a s ní nenahraditelné umělecké skvosty. Známé jsou výroky některých pilotů a obslužného personálu bombardovacích letadel podivujících se nad nesmyslností rozkazů svých velitelů, že totiž mají shazovat svůj smrtonosný náklad na již neexistující město; pod nimi bylo hotové inferno. Nálet neměl s vojenskou strategií vůbec nic společného.

V souvislosti s tímto nesmyslným náletem si připomínáme i oběti anglického města Coventry zničené nacistickou Luftwafe, jakož i oběti náletů na Londýn; připomínáme si oběti leteckých náletů na naše města: Prahu, Plzeň, Kralupy nad Vltavou… Vzpomínáme oběti barbarských náletů NATO na Bělehrad v březnu 1999, a nedávno na Irák: všude tam umírali neviní civilisté. Vojenští stratégové zřejmě pojali ďábelskou myšlenku, že případného nepřítele nejlépe zničí tím, že zmasakrují co největší počet civilního obyvatelstva a tím rozloží jeho morálku.

Vážený pane předsedo, žádáme Vás tímto, abyste použil svého práva poslanecké iniciativy a podal návrh, aby 13. únor byl každoročně slaven jako památný den civilních obětí leteckých náletů.

V úctě