V ukrajinských volbách nešlo jen o naplnění osobních ambicí lidí, kteří se dostali k moci. Jde především o další osudy velmi lidnaté země s neobyčejně významnou geopolitickou pozicí a hodnotou. Ukrajina totiž leží v geopoliticky velmi citlivém prostoru, v horkých a uzlových siločárách mocensko-politického působení několika globálních vlivů: křesťanského, pravoslavného a islámského. Její zakotvení na té či oné straně může významně ovlivnit budoucí podobu celé Evropy.

Ve hře o Ukrajinu je hned několik obřích světových aktérů - zejména Rusko, Spojené státy a Evropská unie. Pokud jde o prvního z nich, pak Putinovo chování znovu potvrdilo, že Moskva si uvědomuje, že kdyby se jí podařilo dosáhnout kontroly nad Ukrajinou s 52 milióny obyvatel, nerostným bohatstvím a přístupem k Černému moři, získala by automaticky páku k obnovení svého postavení mocného imperiálního státu, rozkládajícího se jak v Evropě, tak v Asii. Geopolitická moc a politický potenciál Ruska by se tak výrazně upevnily.

Dalším faktem je, že Rusko nemůže být v Evropě bez Ukrajiny, ale Ukrajina tam klidně může být bez Ruska. A právě to se stalo noční můrou vládců v dnešním Kremlu. Rusko se skutečně bez Ukrajiny sice ještě stále může snažit o imperiální status, ale pouze jako asijský imperiální stát. Jeho "vstup do Evropy" bez Ukrajiny by byl téměř nemožný.

Svůj geopolitický růst a status velmoci by si tak Rusko muselo zajišťovat jižním nebo východním směrem, což by ho s největší pravděpodobností vtáhlo do vyčerpávajících konfliktů s probouzejícími se státy střední a východní Asie.

Nezávislost Ukrajiny by připravila Rusko též o výsadní postavení v oblasti Černého moře, kde oděský přístav tvoří životně důležitou bránu k obchodu se zeměmi v okolí Středozemního moře.

Prozatím není úplně jasné, kdo má větší geopolitický zájem na "oddělení" Ukrajiny od Ruska - zda to jsou USA nebo Unie. Je však zcela jasné, že přiklonění Ukrajiny na východ, směrem k Rusku anebo naopak na západ, k Evropské unii, k NATO, nebo dokonce k USA, může zásadním způsobem oslabit nebo posílit buď moc atlantickou, nebo ruskou.

Ukrajina však hraje důležitou geopolitickou úlohu i z pohledu arabských států, zemí střední Asie a kavkazského regionu. Z výše uvedených skutečností vyplývá první závažný problém: pokud se Ukrajina vlivově oddělí od Ruska, vyvstane okamžitě otázka, jaké případné odvetné kroky Moskvy lze čekat.

Přitom nikdo nemůže zaručit, že nepovedou ke zhoršení vztahů a k narušení důvěry mezi Ruskem na jedné a USA a případně i EU na straně druhé.

Stále není také jasné, jaká bude další konkrétní geopolitická úloha nezávislé Ukrajiny. Jednou možností je, že se stane nárazníkovým pásmem mezi USA a Ruskem, mezi NATO a Ruskem anebo mezi Evropskou unií a Ruskem. V případě vlivového osamostatnění Ukrajiny a jejího "přidružení" k Evropě vyvstává otázka, zda s ní EU bude počítat jako s možným budoucím kandidátem na plné členství, a to včetně zapojení do evropského bezpečnostního prostoru, či nikoliv.

Jednou z prvních palčivých otázek by se však stalo zapojení do ekonomiky EU, a zejména pak do její sociální a zaměstnanecké politiky. To by mělo závažné dopady na všechny země EU včetně nově přijatých zemí, především tzv. visegrádské čtyřky.