Jim Caviezel o filmu „Umučení Krista“

V listopadovém vydání „Our Sunday Vizitor“ vzpomíná Jim Caviezel, představitel Ježíše ve filmu „Umučení Krista“, na natáčení filmu. Byl to jeho nejhlubší náboženský zážitek a současně jeho vlastní „křížová cesta“.

Co se ti nejvíce líbilo na roli tvého Mistra a Pána?

Jim Caviezel: Na jedné straně jsem se cítil poctěn, na druhé straně jsem se často ptal: „Proč sis vybral takového hříšníka, jako jsem já? Od té doby, co jsem byl vybrán, snažil jsem se, abych byl stále vděčný. Co lidé asi sotva mohou pochopit, je, že v této roli nebyl ani jeden okamžik, kdy bych se cítil pohodlně. Ani jediný. Hrát tuto roli byla pro mě muka.

Co jsi cítil, když jsi myslel na to, že se musíš v myšlenkách tak vpravit do Kristova myšlení, jak to říká sv. Pavel?

Jim Caviezel: Moje modlitba byla tato: Jediný důvod, pro který to všechno dělám, je obrácení světa. Nepřeji si, aby lidé viděli mne, nýbrž aby viděli Ježíše. O to se modlím. A ustavičně jsem se modlil růženec, aby mě naše Paní přivedla ke svému Synu. Nikdo, a to myslím s největší vážností, nikdo dosud neviděl takový příběh umučení. Je to ten nejautentičtější obraz umučení, jaké existuje. A nejméně dvě miliardy lidí tento film uvidí. Nikdo z nás ho nedělal pro peníze, nýbrž z lásky. Já sám jsem za to nedostal vůbec nic, Mel právě tak. Každý obětoval svůj čas a dělal to z lásky.

Měl jsi někdy pochybnost, zda tento film zvládneš?

Jim Caviezel: Ne. Tento film bych musel udělat, i kdyby to byl můj poslední. Když mě Mel Gibson navštívil a vyprávěl mi o filmu, zeptal jsem se: „Ty chceš, abych představoval Ježíše, viď?“ A on odpověděl: „Ano.“ Druhý den mi volal a snažil se mi to vymluvit. Zeptal jsem se ho: „Mele, jak to, že se mě pokoušíš vyřadit z této příležitosti?“ A on mi řekl: „Mohlo by to znamenat konec tvojí kariéry. Mohlo by to znamenat konec kariéry nás obou. Musíš pochopit, co tím sleduji.“ A já jsem mu řekl: „Podívej se, věc se má tak: Každý z nás je povolán k tomu, aby nesl svůj kříž. Když svůj kříž neneseš, jeho tíha tě zavalí. Moje poslední odpověď je ano.“ A tak se stalo.

Byla role Ježíše skutečně „nepohodlná“?

Jim Caviezel: Kdybychom točili všechno ve studiu a ne na horách, nebyl bych tak trpěl. Ale kdybych nebyl tak trpěl, nemohl bys vidět představení na kříži. Musel jsem zažít pocit, že umírám na kříži.

Opravdu ses na kříži cítil tak, jako bys umíral?

Jim Caviezel: Ano, opravdu. Na kříži jsem byl zcela ztuhlý. Moje ruce neměly svou sílu, zcela nekontrolovatelně jsem se třásl. Když mě měli na kříži, pravidelně se vracela bolest, kterou jsem cítil v bedrech. Když jsem nesl kříž, byly moje paže téměř vykloubeny. Dvakrát jsem byl zasažen ranami bičování a často jsem byl bit. Nemohl jsem kříž nechat spadnout, protože byl příliš těžký. Nebyl čas si vydechnout. Když jsme poslední den natáčení filmovali horské kázání, byl jsem zasažen bleskem. Lidé vykřikli, moje kůže byla jako zuhelnatělá. Všichni ti, kteří byli přímými svědky, mi potom vyprávěli, že žádný blesk neviděli, viděli jen mne, obklopeného jasným světlem.

Celá doba natáčení byla skutečně velkým náboženským zážitkem. … Před natáčením jsem řekl Melovi: „Musíme jít každý den na mši svatou. Než natočíme tento kříž a tento film, musím přijmout Eucharistii.“ Někdy jsem chodil denně ke zpovědi. Někdo mi kdysi řekl, že ty nejtěžší hříchy jsou někdy hříchy opomenutí. Nemiluji dostatečně, proto tato věta platí přesně pro mne. Modlili jsme se růženec. Všechny ostatky svatých, o které jsem požádal, jsem dostal. Kromě dvou relikvií z Kristova kříže byli mými stálými průvodci sv. František z Assisi, sv. Marie Gorettiová, sv. Antonín Paduánský, sv. otec Pio z Pietrelciny a také Anna Kateřina Emmerichová.